Velký útěk (2020)

Termín: 2. - 8. 8. 2020

Místo: fara Bratřejov

Hlavní vedoucí: Marie Domanská

30 dětí, z toho 14 dětí starších - nad 12 let

Kuchařky: Marie Petrošová, Tereza Čapková

Zdravotníci: Jakub Melichárek, Veronika Hartigová

Návštěva kněze: P. Ondřej Talaš

Host: beseda pro starší- Bc. Vladimír Švarc

Vedoucí: Anna Pešlová, Veronika Lamborová, Kateřina Piknová,  Tereza Hufová, Adéla Vysloužilová, Magdaléna Hartigová, Filip Hauser, Adam Kroupa, Marie Rozumková, Tomáš Čapka

Náš velký útěk

Je neděle 2. srpna po obědě a na faře v Bratřejově začíná být poněkud rušno. Sjíždí se tam dohromady asi 50 dětí a vedoucích, aby prožili společných krásných šest dní farního tábora. Již krátce po příjezdu jsme zjistili, že se tábor bude odehrávat v hebrejském stylu, protože večeře byla čistě izraelská, s plackami, luštěninami a jako zábava nechyběl tradiční hebrejský tanec. Další den jsme se již oficiálně všichni stali Izraelci, bohužel jsme se však nacházeli v Egyptě, kde vládl faraon. Tomu jsme museli otročit. Každý z nás ztratil jméno, měl jen číslo, každý musel těžce dřít, klanět se mu a vyvolávat: „Faraon je Egypt!“ To prostě nechceš. Při našich modlitbách jsme však byli ujištěni, že před Bohem máme každý své jméno a on nás bere jako děti, jenže otrokáři byli silnější a naše pouta ještě nemohla být zpřetrhána. Velká naděje se ukázala další den v podobě Mojžíše, k němuž promluvil Hospodin, náš Bůh. Ten seslal na Egypt několik ran, protože faraonovo srdce bylo neoblomné a nechtěl nás propustit na cestu do zaslíbené země. Rány v podobě vředů, komárů, krupobití, štěnic a much jsme museli zažít i my. Farao však neslyšel, proto měla přijít poslední rána – anděl zhoubce. Po velmi silné noci, kdy jsme byli všichni pod rouškou noci ukryti ve svých příbytcích v lese a ochráněni krví beránka, kterou jsme potřeli veřeje, nás faraon propustil! Hurá, sláva, svoboda! Rychle jsme si sbalili věci a pod vedením Mojžíše a oblačného sloupu jsme se vydali na poušť. Když jsme se však ohlédli, hnali se za námi egyptští vojáci. Nastal zmatek a chaos. Volali jsme o pomoc a utíkali, co nám síly a nohy stačily, jenže se před námi objevilo Rudé moře. A věřte nebo ne, ale i na táboře se moře opravdu rozestoupilo a my jím mohli projít. „Hospodin je veliký!“, zněla naše slova při hebrejském tanci radosti. A pak už nás čekala „jen“ poušť a s ní i hladovění a nesváry mezi námi. Bůh se o nás ale opravdu staral a seslal nám křelepky (pečená kuřata) a manu (chleba) a rozhodl se nám dát Desatero. Mojžíš se pro něj vydal, ale my? My jsme místo čekání na něj úplně odbočili ze správné cesty. Po cestě na horu Sinaj (výlet na Klášťov) jsme si opatřili zlato a zlaté tele. Tomu jsme se klaněli, stejně jako v našich životech někdy něco uctíváme (např. Facebook, Instagram, zdravou stravu a jiné věci) více než svého Boha. Do řvoucích oslav přišel Mojžíš s Desaterem a asi si dovedete představit ten šok. Vše ale dobře dopadlo a Pán nám náš velký hřích odpustil. Dal nám dokonce zaslechnout svůj hlas a každý osobně jsme s ním mohli pobýt ve stanu setkávání. A protože jsme pak již byli poslušní Hospodina a Desatera, vše nabralo rychlé obrátky. Před zaslíbenou zemí jsme vyhráli bitvu s Amalečany a zažili nejsilnější chvíle tábora. Byla nám rozříznuta pouta otroctví a přímluvná modlitba od ostatních přátel ze skupinky nám dodala dost sil. Nejradostnější zprávou pro nás však bylo, že Hospodin nám říká: „Neboj se!" A my jsme zjistili, že se nemusíme v životě doma po táboře ničeho bát, protože s námi v našich životních problémech bude Bůh stejně jako s Mojžíšem. Po této dojemné chvíli v kostele jsme mohli s radostí vstoupit do zaslíbené země. Tábor pro mě byl velice silný, každému z vás bych jej moc přála zažít! Moc díky všem, co si na nás vzpomněli v modlitbách, paní kuchařce Marii Petrošové a díky všem úžasným vedoucím v čele s Maruškou Domanskou. A všichni účastníci i vy, co jste dočetli až sem, nezapomeňte:

Neboj se, Hospodin půjde před tebou! Marie Rozumková

Foto z tábora naleznete zde.

Plakát

Text hymny